"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

walomeznovu: Nemůžu mluvit za DP a za Tebe nakonec taky ne, ale mně hodně vadilo vědomí, že je mi 22 let a v životě jsem nezaujal nějakou holku natolik, aby se mnou chodila - samozřejmě si myslím, že možná někdy někde nějaká slečna byla, která si na mě myslela, ale já si ji nevšim nebo bych ji eventuelně ani nechtěl, jak už to tak bývá.

Tím jsem chtěl říct, že je něco jinýho zažít sem tam nějakej neúspěch a něco jinýho je lopotit se životem sám a sám celou dobu.

Rád bych ale znovu zdůraznil, že jak v případě DP tak v případě mém, je to hlavně o tom, že jsme náročný a hlavně bohužel (naštěstí) romantičtí a přemýšliví zároveň, což je smrtelná kombinace. O nějakém vztahu jen tak z nudy nemůže být řeč, o nějaké povrchní zamilovanosti na 14 dní taky a o nějaké čistě fyzické přitažlivosti taky ne. Teda, zase nemůžu mluvit za DP, ale působí na mě tak, že chce opravdovej vztah, v ideálním případě opravdovou lásku a ne nějakou náhražku na půl roku, jak je to dneska u ostatních lidí běžná věc. Tady bych rád zaspamil a postoval tuhle mou minipovídku, která je sice děsně patetická a stylisticky hrozná, ale přesně vyjadřuje to, co chci říct. (číst si ji samozřejmě nemusíš )
http://walome.pise.cz/122897-rty-andela.html