"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

walomeznovu: No tak nebozka neví o čem mluví, protože TOHLE za sebou rozhodně nemají všichni, dokonce si myslím, že drtivá většina si to neumí ani představit. To totiž neni nějaká chvilková depka, ale celoživotní úděl, kterej člověka ovládá a přetváří do takovýho obrazu, že je to až nechutný.
A psát "však nějaká slečna objeví kouzlo tvé osobnosti" je jen sypání soli do ran. No ale to je fuk.

Prostě bych se, DP, věnoval zájmům a teda holt škole a tak nějak plul dál v týhle společnosti a ignoroval všechny ty párečky a blbky na facebooku a mimo něj. Mně dycky pomohlo zaměřit se na kraviny typu Deus Ex (tím nemyslím, že je to kravina, ale chápeš mě) a já měl teda ještě výhodu v tom, že na psaní beletrie je depka nejlepší. Teda, teď je to v tom děsně znát a je to hrozný, ale tehdy jsem se v tom našel.

Jinak tu závist znám - člověk neví, jestli ho víc serou ty párečky, co jsou šťastný nebo ty párečky co se hádaj a nevážej si toho, co maj... těžko říct Ale mě teda sraly oba druhy asi stejně.