"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

maydayberry®svetu.cz: Máš recht, chce si to od toho všeho chvíli odpočinout, jinak se z toho i tak normální člověk jako ty za chvíli chtě nechtě zcvokne. A to my přece nechceme, že (aspoň já ne).
Mně sice trvalo docela dlouho, než jsem zapomněla na předchůdce velkého Ema (né, nezabíjej mě kvůli tomu, že jsem ve vztahu, prosíím!...), ale pak mi došlo, že ta jeho blonďatá hlava mi za to sebemučení vůbec nestojí a nemá cenu kvůli tomu blíž poznávat svoje osobní dno - když on nechce, tak ať nechce, já teda taky nebudu chtít. Pro zapomenutí jsem dělala spoustu šílených, nenormálních věcí - a teď si říkám, jak mi vlastně pomohl všechen ten hluk a chlast a podivná společnost a rozličné počty strun ... možná tak, že už to nechci nikdy zažít. Protože i když jsem byla v lihovém nebi vysmátá, tak mi zároveň bylo strašně, strašně smutno.
Result = neber si ze mě příklad, hoď si nohy na stůl, něco se nauč, párkrát se vyspi, vejce si klidně udělej a zazpívej si ve sprše, to umí vyléčit spoustu věcí.
M.