"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

lucifersangel: Otázkou je, co všechno se do toho počítá... Jít se podívat na kamarádovo vystoupení, ačkoli jsou důležitější věci na práci, ale víš, že by rád podporu? Nebo taky když se spolužákem počkáš dvě hodiny, než mu jede autobus, aby se nenudil sám, ačkoli bys mohl jet svým spojem domů hned? Je dobrý všímat si i maličkostí. Nejenom, že z toho má člověk dobrej pocit, ale když si toho všimneš a pochválíš, tak je to ještě o sto procent lepší...
Jo, přispěla jsem na chráněný dílny. Ale to je asi tak všechno.

Mimochodem, i úsměv je někdy dobrej skutek