"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

watusa®svetu.cz: No já si pamatuju, jak jsem sama koukala na pohádku Žabí princ (nebo tak nějak se to jmenovalo - byla hraná, ne kreslená). Mohly mi být tak 4 roky, možná 5. A frajerka tam musí plnit nějaký úkoly, aby prince zachránila. Jedním z nich je, že musí projít ohněm. To jsem samozřejmě nechápala, že prostě vleze do toho ohně a nespálí jí to. Myslela jsem si, že jí to musí bolet. Tak jsem začla hrozně brečet a šla za mamkou, která rozdělávala oheň v kotli (ještě v tom na uhlí a dřevo, stále ho máme )) A začala jsem jí vysvětlovat, že ta holka vlezla do ohně a tak podobně No prostě si to do teď pamatuju. Sice to je asi poučná pohádka, ale pro mě to v tu chvíli byl horor