Co bych to dál tajil, když už na to Hospodyňka (stejně jako bystřejší návštěvníci mého blogu) v předchozím článku v komentářích přišla.
Marně jsem svou posedlost maskoval za cvičení! Marně jsem své špatné nálady zdůvodňoval nevyhovujícím osobním životem! Pravda byla CELOU TU DOBU, CELÉ TY (dva) ROKY, CO SI VEDU BLOGÍSKY ÚPLNĚ NĚKDE JINDE...
Ano, dámy a pánové, přišel čas na to odhalit, kdo ve skutečnosti jsem.
Jsem ortodoxní FANOUŠEK BOŽSKÉHO KARLA! (komu se nezobrazuje změna designu, nechť zmáčkne klávesu F5)
Tak, a je to venku. Už to nemusím dál skrývat. Je mi mnohem lehčeji, abych řekl pravdu.
Co bude s blogem dál? Původně jsem plánoval že bych ho zrušil, ale pak mi došlo, že by to byla chyba. Nene, odteď tu budu psát články o tom, kterak jsem Karlovi na chuť přišel a jak se stal mým osobním vzorem. Je to myslím škoda, že se o něm v poslední době moc nemluví, přitom toho udělal hrozně hrozně hrozně hrozně moc dobrého. Rubriky nechám prozatím tak, jak jsou, na památku toho, jak jsem se musel celou tu dobu maskovat za poněkud cynického hrdinu-blogaře.
Ale s tím je teď už díkybohům konec. Už není co skrývat.