"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

sayonara: Zajímavé. Taky jsem přemýšlela nad smyslem života a došla jsem ke znepokojivým závěrům. Že totiž to, jestli žiju, nebo ne, je vlastně důležité jen pro ostatní a mně může být jedno, kdy umřu. Jasně, že si užívám, ale na délce života vůbec nezáleží. Protože jako vědec si představuju smrt jako hoodně dlouhý spánek, takže si to stejně asi neuvědomím. A naštve/potěší to beztak jenom ostatní...

Takže vlastně všechno, co udělám, záleží jen na tom, jak chci být k ostatním milá/zlomyslná...

Toliko dnešní sdílení mých nihilistických myšlenek