"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

koktejlka: Před lidma (rozuměj mimo nejbližší rodinu, co mě viděli od mimina) jsem brečela třikrát v životě. Teda, nepočítám pár slz, co ukáplo v kině, jak už tu někdo řekl přede mnou, to je jiný druh pláče. Takže třikrát - a ani jednou jsem nepociťovala touhu zmizet z očí těch, co měli možnost to pozorovat. Prostě v tu chvíli na něčem takovém nezáleží. Jasně že mi to není úplně příjemný a raději bych těm lidem vyprávěla vtipy, ale když už se stalo něco takového, že mě to dovedlo k pláči, proč se to snažit mermomocí skrývat? To by nefungovalo, k ničemu by to nebylo.