"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

slanka: Já si klidně popláču, když potřebuju. Ale je fakt, že před lidmi se "snažím držet", ale hodněkrát se mi stalo, že jsem brečela i před nimi. A víš, ani mi to nepřišlo. Nebrala jsem to jako ostudu nebo tak něco. Já se prostě v těchto věcích zas tak neřeším a neberu to jako trapas. Asi proto, že kraviny mě moc nerozpláčou -když nepočítám děěěsně dojemný filmy...to posmrkávám -(a vůbec-co je definice kraviny?). Rozpláčou mě jen důležité věci, které mají zásadní vliv na můj život.