Příběhy neobyčejné duševní stability

V současné době by se dalo říct, že není ani jeden jediný aspekt mého života, který by nebyl NVP (Naprosto v p**eli). Ať už si vezmete osobní život, rodinu, školu, zdraví, všude je něco, co mě více či ještě více nutí nechat si pokoj vymalovat na černo a začít poslouchat Em0 písničky.

No, nutno dodat, že žádný z těch aspektů není VYLOŽENĚ NVP, tedy, je tu ještě prostor pro to, aby to bylo mnohem horší. Snažím se říct, že nic z toho není fatální, ovšem na druhou stranu ta momentální kombinace všech těch problémů vytváří docela slušné combo, takže mám prostě chuť to tady zalomit, odcestovat pěšky do Tibetu a tam založit hudební školu s výukou zaměřenou hlavně na triangl.

Jsem zastánce jedné (mnou vynalezlé) teorie, totiž že člověk (konkrétně já) je víceméně předurčen nějakou vyšší bytostí k neštěstí. A když má pak někdy kliku a potká ho (mě) něco dobrého, tak je to jenom omyl a důsledek toho, že je ta vyšší bytost nepozorná. Takže člověk (já), aby si užíval své štěstí, musí bejt zricha, moc na sebe neupozorňovat a doufat, že mu to takhle projde co nejdýl.
Nemusím snad dodávat, že v mém případě ta bytost nedávno dělala inventuru a na všechny svoje nedopatření přišla. A rozhodla se je napravit. Fest. Všechny najednou. A vyhrnula si na to rukávy.

A tady právě přichází ke slovu moje železná logika 8-)
Jedna z mála věcí, který se mi líbily ve Stopařově průvodci, byla teorie tzv. Řízeného šílenství.
Celý trik spočítá v tom, že když jste v nějaké fakt debilní situaci a máte pocit, že se z ní každou chvíli prostě musíte zbláznit, tak nejlepší, co můžete udělat, je... zbláznit se.
Fakt. Řízeně, ale přece. Je to takový terapeutický trik, prostě vyrazíte klín klínem (taky vám tohle přirovnání přijde trochu dvojsmyslný?). Pak se zase vrátíte do normálu a nějakej čas můžete zase fungovat.

A to je právě to, co teď udělám já. Místo toho, abych tu psal články typu "Umřu sám a nemilovanej!" tu prostě budou trochu, uh, zajímavější věci. Aspoň doufám.
Už jsem tu měl Pozitivní týden, týden Oslavování života, týden Karla Gotta, růžovÍ týden a teď to bude týden plný šílenství. Nejsem si jistý, jestli to bude opravdu týden, ale... no, asi jste tu hlavní myšlenku pochopili.
Je to jediný způsob, jak si můžu zachovat svoje duševní zdraví.

Píšu to sem proto, abyste byli varováni a pokud možno se na to připravili. A v ideálním případě abyste sem pak nějakej čas vůbec nechodili. A abyste se nedivili. Vůbec ničemu.

Loučí se s vámi zatím-ještě-příčetný Zlomený meč.