poznání života: Jak přemýšlíte ve svém srdci o Ježíši Kristu, takový jste člověk. Ne každý křesťan je skutečný křesťan, i když to o sobě tvrdí, chodí do kostela a hlásí se k nějaké církvi. Křesťanství není náboženství v pravém slova smyslu, jedná se o společenství lidí, kteří do svých srdcí přijali Ježíše Krista.
Co Vás přitahuje na druhých? Většina lidí by řekla laskavost, věrnost, spolehlivost, schopnost odpustit, nesobeckost, pravdomluvnost... každý tohle hledá (alespoň u svých nejbližších), ne každý nachází. Nebo se pletu?
Jak by Bůh, který mne stvořil, mohl šířit zlo, nenávist, sobectví, nevěru či vraždění? To nemohou být Boží atributy, neboť se neshodují s mým smýšlením, ani se smýšlením mnoha jiných dobrých lidí. Stačí se podívat na zvěrstva druhé světové války. Takové vlastnosti pravý Bůh nemá, takové vlastnosti mají jen takoví lidé, kteří nic nepochopili.
Jak mohu tvrdit, že jsem světlo i tma, když se s tmou vnitřně neztotožňuji? Jak mohu tvrdit, že jsem dobro i zlo, když zlo odsuzuji? Jak mohou zlí soudit dobré, když jsou sami zlí? Jak mohu tvrdit, že cesta spásy je skrze ustanutí a vychladnutí, když mé srdce touží žít a milovat? Skutečný Bůh přece v sobě nemůže mít oba protipóly, které se vylučují.
Jaký Bůh by si tedy získal moji lásku? S jakým Bohem bych chtěl strávit věčnost? Jakému Bohu bych se nebál s čímkoliv svěřit? Přece takovému Bohu, který představuje dobro, světlo, teplo, přijetí. S takovým, který mě bezvýhradně miluje, který by byl ochoten za mne i zemřít...
Existuje v lidské historii někdo, kdo by o sobě tvrdil, že je zjevením Boha v lidské podobě? Někdo takový existuje - přece Ježíš Kristus. Tak proč ho naivně odmítat?
Kdo může pochopit, prosím pochop. "Hle, stojím u dveří a tluču."