Zlomenymec | Ty děti rostou jako z vody, aneb Den plný shledání

Už to tak je. Jako by to bylo včera, kdy jsme jeli na konci prvního ročníku se třídou na několikadenní výlet. Onehdá s náma jel i syn naší češtinářky, tehdá ještě malý pívo, jak by řekl jeden můj kámoš.
Dneska jsem toho synka viděl znovu, po cca 6 letech. Stavoval jsem se na mé bývalé střední pro kopii mé maturitní práce z češtiny. Plánuju ji dát sem na blog, protože se tematicky k blogu hodí- psal jsem o Vashovi the Stampede, to je ten frajer, který na vás mává pistolí z titulku.
No a tak jsem musel jít za bývalou češtinářkou a on tam byl s ní. Takže přestoupil na osmiletý gymnázium, kde učí jeho mamka. Asi to byl jeho třetí den v nový škole.
Tzn. byl v šestý třídě.

Ten čas tak letí! Děti rostou! Lidi se mění! A já stárnu.
Úplně mě to dojalo.

Konec sentimentu.
Teď  začne ta zábavnější část. Když jsem odcházel, tak jsem natrefil na svou ex. Bavili jsme se spolu pár minut, pohoda, klídek, kámoši. Po tom setkání jsem měl neskutečně hořkou pachuť v puse.
Když jsem vyšel před školu, natrefil jsem na moji bývalou profesorku chemie. To bylo naopak příjemné setkání, i když neměla čas, tak jsme moc nepokecali. Ačkoliv jsem s chemií většinou zápasil, ji jsem měl rád. A ona mě asi taky, zvlášť po posledním zvonění :)
No, neušel jsem ani 100 metrů a potkal jsem svoji bývalou spolužačku s její mamkou a kočárkem O_o Tak jsme zase chvilku cestou pokecali a já pak hádal, na koho natrefím za dalším rohem.

Den plný shledání, fakt :D

Teď přijde ta poněkud bolestivá část.
Doma to nestojí za nic, jelikož se můj bratr pravděpodobně zbláznil a mně navíc NEHORÁZNĚ bolí čelist. Tedy čelist ani tak ne, jde to od ucha k bradě. Máma mě tady strašila zánětem trojklanného nervu, ale to nebude ono, protože to bych asi fakt ječel (prej to je jedna z nejhorších bolestí O__o *polk*).
Ale co není, může být.
(Zrovna včera jsem koukal na Naruta a Pain v něm opět hláškoval:"Feel pain. Know pain. Understand pain." To se teď fak hodí :D)

Takže bych to viděl na doktora hned v pondělí, stejně jako obíhání úřadů a nahlašování změny statutu v kolonce "pracující" na "studující". To bude sranda, nemůžu se dočkat :D No ale proti letošnímu daňovýmu přiznání to nejspíš bude brnkačka.
Doufám.

Takže si vemte setkání s ex, náladu na bodu mrazu, bolest v pravý části obličeje (nemůžu moc otevřít pusu aniž by to nebolelo ještě víc, takže když jsem obědval, připadal jsem si jako pravý a nefalšovaný idiot :D), trable doma, zoufalou snahu se párovat a vyjde vám tak nějak zhruba jak se teď mám :D
Já bych to viděl na menší dovádění s Lucinkou, přecejen k tomu otevírat pusu nepotřebuju a bude zas fajn. Jako bonus si dám nějakou cool hudbu a všechno bude fajn.

(Doporučuju nastavit nejvyšší hlasitost a pořádně si užít solidní dávku Odhodlání)

Jo a tu maturitní práci budu mít až příští pátek, jestli to někoho zajímá O_o