Jsem doma

Jo. Nemocnej. Nemám rád, když jsem nemocnej. Od tý doby, co jsem odmaturoval už marodění není co bejvalo =/

Dřív jsem byl nemocnej rád, protože jsem vždycky doma pařil na počítači, teda do tý doby než vstala máma a odehnala mě od něj O_o Ale stejně jsem ho každý ráno zapnul a pařil, hned potom co brácha odešel do školy. Snažil jsem se zaslechnout kdy máma vstává a pak rychle počítač vypnout a dělat jakože nic.
Podařilo se mi to jenom málokdy :D
Ale stejně jsem to zkoušel dál a dál.

Po nástupu na VŠ se to samozřejmě změnilo, to pak nastaly ty časy, kdy jsem si říkal "nemůžu si dovolit bejt nemocnej." Po nástupu do pracovního procesu to pak platilo dvojnásobně.
Navíc... jsem přece hrdina! Tvrdej chlap! Muž! Musím být velký a silný a chrabrý a zdravý! Nemůžu bejt přece nemocnej! Přijdu o svou imidž brutálního dravce :( :D

No nic. Tak jsem aspoň změnil titulek. Ten sympatický mladý muž s planoucím pohledem a brutálně velkými bicáky jsem prosím já B-) (klidně můžete začít zakládat fankluby ;-)) :D
(kdo nic nevidí, nechť zmáčkne F5)

Asi ho ještě upravím, to moudro by chtělo nějak pozměnit. Asi tam dám jiný. Ale stejně se mi to líbí :D Jojo, takovýhle věci by mi šly... =D