Tak jestli vás ještě neomrzelo čtení těhle mých lapálií, rozklikněte následující článek O_o (může mi někdo vysvětlit, proč mám tendenci o sobě v nadpisu mluvit ve třetí osobě? :O )
Jsem doma z Prahéé, čili mám přístup k netu. Mám zapnutou funkci automatických mailů, kdykoliv někdo odpoví na článek, ve kterém figuruju- čili jsem si v pondělí tak nějak vzal k srdéčku radu Hospodyňky (neponižovat, taktizovat :D) a dneska jdu na koncert s mojí čerstou ex a s její sestrou a asi ještě se dvěma dalšíma holkama O_o
To je situace, ve který jsem upřímně řečeno v životě poprvé :D
Ten koncert mě naprosto vůbec nezajímá, jde o to, že by... že by co? To nevím :O Ale třeba něco. Něco. COKOLIV!
(To zní jako super promyšlený plán, pozn. Ten Druhý)
(Hubudrž, pozn. já)
Zkrátka doufám, že se tam něco stane, něco se třeba rozvine, něco svine a něco jinýho zas vyvine. Aspoň v to doufám.
Navíc je dneska pátek 13. a já měl vždycky na pátek 13. spíš kliku, radši ani nechci vědět proč :D I když dneska teda v práci nebyl den nic moc... tak snad se to večer otočí =/
Něco mi říká, že to bude buď naprosto dokonalá akce nebo totální katastrofa a Ten Druhý vedle mě mi tady naznačuje, že to bude spíš to druhé.
No co, kdyžtak vyhodím 300,- za lístek, ale tak co už. Prodělek je taky kšeft, jen se u něj člověk tolik nezasměje.
Krom toho co by muž (tím myslím sebe, aby bylo jasno) neudělal pro trochu té lásky, žejo.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel na koncert, který mě nebere,
šel na Twilight, kde upír vaří čaj,
šel v triku, který všechnu mužnost sebere,
a slyšel zpívat kosy,
a v srdci měl perly rosy,
a to vše, abych viděl její...
oči.
Ehm.
Každopádně mi přejte hodně štěstí, budu ho potřebovat =)
Post scriptum, ba přímo dodatek: Trochu nestíhám, tudíž protože a poněvadž se budu vaším komentářům věnovat až zítra, popřípadě ačkoliv třeba. Děkuji za pochopení :D