Jaký byl můj včerejší pátek 13.?

Tak jak to včera šlo? Na nic.
Jasně, stručně, výstižně :)

Né, vážně. Dorazil jsem tam, seznámil se s jejíma kamarádkama a její sestrou, stál tam, bavil se s nima, smál se, vtipkoval, byl v pohodě, pak jsem si poslechnul ten koncert, rozloučil jsem se a šel domů.

End of story.

Nebyl tam žádný náznak ničeho, od nikoho, prostě jsem se tam v jakože jen tak nachomejtnul a tím to haslo.
Dokud jsme si povídali, tak to bylo fajn, protože jsem neměl čas přemýšlet.
Jak se začalo hrát, bylo to špatný O_o
Když jsem tam tak na ni koukal, jak poskakuje a žere toho zpěváka, málem jsem explodoval. Pořád jsem vzpomínal na Painovy oblíbené fráze "Know pain... feel pain... understand pain!"

Asi víte proč :D
Nakonec to nejspíš bude tak, jak jsem si myslel, totiž že ona střídá kluky co pár měsíců a já byl prostě jeden další takovej kluk.
Nic víc, nic míň.
A taky mi došlo, že prostě nejsem schopnej nechat to být jenom tak. Asi je ještě furt moc brzo.
A tréninky začnou už za tři týdny a ona tam bude chodit taky. Achjo! Začínám rozumět tomu pravidlu, že si spolu profesionální tanečníci nikdy nic nesměj začít. Protože pak nakonec půjde do kopru jak vztah, tak tanec.
Ne že bych byl profesionální tanečník.

Řeknu vám, cesta domů byla zajímavá :D Takovej vztek jsem už dlouho neměl. Naposledy asi ten minulej tejden, když se se mnou rozešla :D Byla to hustá směs vzpomínek, představ, litování se a v tu chvíli jsem si zatraceně přál, abych měl jinou osobnost. To se vážně nedá, tohleto =/

" I was mad. At myself. At Bravura. At Mona..."

Vztah na dva měsíce a já z toho budu tak moc v pytli?
Nechtěl by si někdo vyměnit charakterové rysy? Prosím?

Nojo, asi ne. Tak mě napadlo, že podle zákona zachování energie a vlastně čehokoliv, musí zákonitě dojít k vyrovnání pocitu radosti a smutku. V praxi by to podle mé teorie mělo vypadat tak, že se vám po rozchodu dostane přesně stejného množstí smutku, jako jste ve vztahu měli radosti.
Pokud jste ve vztahu měli převážně bolest a smutek, bude mít po jeho skončení naopak radost.

Čili mě čeká ještě zhruba měsíc a půl radovánek.

Know pain... feel pain... understand pain!

Tak to  by bylo asi ke včerejšku všechno. Na závěr ještě přidám kousek scény z filmu 500 dní se Summer, kde je právě podobná situace- hlavní hrdina je pozvanej jeho expřítelkyní k ní na menší sešlost... vlevo je OČEKÁVÁNÍ, vpravo REALITA :)
(ta scéna je původně delší, ale celou jsem ji nikde nenašel =/ Jako ukázka ale bude stačit)