"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

koktejlka: Je mi vše jasné, přečetla jsem všechno od "konce světa". (Hezký paradox. )
Tak za prvé mě udivilo, že jsi vůbec zadaný. Víš, neber si to špatně, ale k tvojí (a Walomeho) imidži prostě patřilo "nemám holku a nikdy jí mít nebudu, protože i když jsem skvělej, žádná mě nechce".
Bylo to ale milé překvapení. O to překvapivější bylo, že po měsíci a půl vztahu se na to vykašlala. Jenže je jasné, že to NĚCO víc tam být musí. Víš, taky mám pár KAMARÁDŮ. A ani jednoho z nich, ačkoliv jsem o tom dlouho a usilovně přemýšlela, prostě nedokážu mít ráda tak nějak VÍC, protože tam chybí právě to něco. Mám tedy asi přesně ten opačný problém než ty, oni mě mají rádi, ale mně NĚCO chybí. Vtip je ale v tom, že já osobně to nevidím jako problém, naopak, jsem ráda, vztahy jsem přestala vyhledávat a jsem spokojená bez těch muk jako "budu se mu v tomhle líbit?" a td.

Zkrátím to. Ty to zvládneš, to všichni víme, Mečoune.