"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

empress: Já věřím tomu, že naše duše se stále stěhuje. Vyjde z těla a najde si jiné. A máme kolem sebe stále stejný okruh duší. Rodina, přátelé i partneři tedy stále spolu. Věřím na vlivy z minulých životů, dokonce jsem chodila k senzibilovi, který se tím zabýval. Zažívala jsem u něj neuvěřitelný věci. Až mi z toho mrazí ještě teď. Např. andělé strážní existují, jeden se mě přímo dotkl! Senzibil mi tenkrát řekl, že teď mi strážce položí ruce na hlavu a najednou plesk, žádné přiložení, ale mocné připlácnutí. Byla jsem z toho hyn (nebo hin?).