"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

walome: Šak jak říkám, je to spíš o tom, že nikdo nemá to štěstí.

Ale musím podotknout, že se mýlíš. Až donedávna byl můj život prakticky totožný s životem ZM a mám i pár kamarádů, kteří jsou na tom stejně (vrány k vranám si sadajú)... ale u mě se naštěstí vše otočilo o 180 stupňů a potkal jsem někoho, kdo je ještě lepší než představa, kterou jsem si za ta léta vytvořil.

Ale to nic nemění na tom, že je tahle společnost na hovno. Naštěstí, já měl štěstí (krásná věta), ale spousta lidí ho nemá. A většinou ti dobří lidé to štěstí nemaj. Snílkové, romantici, myslitelé, hodní kluci, skromné holky... a ty ostatní prostě přestávaj snít a spokojí se s málem - to mi nikdo nevymluví.

Drtivá většina si lže do kapsy, proto se všichni po dvou letech rozvádí, protože jim dojde, že přes to vlak nejede. Proto existují romantické komedie a proto jsou tak nereálné, protože tohle se prostě neděje, ačkoliv o tom lidi sní.

Mám minimálně 3-4 dobrý kámoše, kvalitní lidi, hodný kluky, o který holky ani nezavaděj a když, tak to jsou pipky. Prostě je to těžký a asi to není ničí chyba... ta společnost je blbě nastavená a tím to je.

A jak říkám, chce to kurevský štěstí.