"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

bajulka: Wow...no pěkně napsáno, ale jak tak čtu i všechny ty komentáře chlapy nejsou jediný co nebrečí. Osobně se přidávám ke straně nebrečících žen. Nevím čím to je...jestli se stydím brečet na veřejnosti nebo jestli prostě nechci dát najevo, že jsem nějakým způsobem slabá... Nejspíš (v obouch případech, jak studu tak slabosti) za to může moje vychování...Tak nevím, nevím...
Podle mě si to vystihnul správně, ale co když se to "brečení na veřejnosti" a "brečení vůbec" nedělí podle pohlaví, ale spíš podle toho jak vás vychovají rodiče?
Jen můj názor...