Emoce druhá: Hněv

Dóbře, včera jsme měli Odmítnutí a vcelku pohodové alright (Lisa Miskovsky je celkem kočka pěkná slečna, že?;))

Po první fázi následuje celkem logicky fáze druhá, a tou je hněv. Hněv snad netřeba nikomu představovat. Je to ta emoce, která přepadne všechny fanynky Twilight, když někdo prohlásí, že v posledním díle skončí Edward a Jacob v posteli spolu a Bela jim bude vařit a uklízet, čímž jim vlastně vyzradí celý konec.

V mém případě hněv následoval asi dvě vteřiny po tom, co mi došlo, že jsem se nepřeslechnul  a hned po tom, co si Ten Druhý se silným zadostiučiněním odfrkl.

Slovy bych to vyjádřil takto:

Já: "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!"

Ten Druhý: "Bééééééééééééééééééééééééééé!"

A to jsem pak měl chuť něco zničit, rozcupovat, rozdupat. Neměl jsem vztek na ni, ale spíš právě na tu vnější realitu, čili na to, že jí jako partner do budoucna nevyhovuju. Měl jsem pocit, že mít u sebe telefonní seznam, roztrhnu ho vejpůl a ani se u toho nezapotím.
Chtěl jsem si vzít výtah až nahoru do nebe, rozzlobeně vtrhnout do kanceláře toho Nejvyššího (ať už to je kdokoliv) a hezky od plic mu sdělit, co si o tom jeho vladaření jako myslím.
Když už bych tam byl, tak bych asi i dodal takový drobnosti jako jsou 2 000 000 000 hladovějících lidí, války, nemoce, znečištění, zločiny, a tak vůbec. Ale o tom bych se znímil jen tak na okraj, protože v tu chvíli se svět točil jenom kolem mě!

Nejvíc reprezentativní je asi tato písnička:
Text nepřidávám, ani překlad. Nemělo by to moc smysl :D