"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Nééé, to právě néé. Achjo, ty tomu nechápeš. Budem to muset probrat osobně (už seš míň vytíženej?)
Stoupám hloubš (otřesný tvar) a klesám výš je oxymorón, čili opravdu nesmysl, ale poeticky schválený. Viz Mácha a jeho "strhané harfy tón" či "mrtvé lásky cit" anebo "vyhaslé hvězdy svit" popř. Bondarův "Hořící sníh" (to byl román)
Konec přednášky