"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

mixx: Krásný, smutný a vyčerpávající článek. Donutilo mě se trochu zamyslet nad tím vším. Přemýšlela jsem, co asi tak je po smrti. Jak už psala přede mnou Opaline, tak se taktéž bojím, že přežiju všechny lidi, kteří pro mě něco znamenají...
Jinak si vzpomínám, když zemřela sestřenka a bratránek, tak jsem brečela a docela hodně. Doteď tomu nemůžu uvěřit, že už je nikdy neuvidím. Prostě to není fér se jen tak z ničehož nic vypařit pryč. Jenže celý život není fér. Jo a když jsem byla malá, tak jsem brečela a asi tři dny byla bez nálady, když mi umřely rybičky. Chudinky moje.
No...příště raději něco veselejšího, prosím.