Zlomenymec | The fire within is burning again

Aneb oheň ve mně už zase hoří. Mohl jsem to napsat rovnou česky, ale takhle to má takovej ten správnej šmrc, no ne? =)

Tak snad abych se trochu rozkecal o tom, co mě všechno tenhle tejden potkalo:
V pondělí ráno jsem jel autobusem do Práglu a udělal jsem tu chybu, že jsem si sedl vedle člověka s culíkem, brejlema a postavou jakou má zhruba teď Steven Seagal. Na moji otázku:"Je tu volno?" mi jenom blahosklonně pokynul rukou O_o Byl tam roztaženej hrozně moc (četl noviny a nijak se neuskromňoval) takže když jsem si sedl, loktem jsem se opíral o jeho loket a kolenem o jeho koleno.
Potlačil jsem chuť na celý autobus oznámit, jestli by se nechtěl laskavě kousek šoupnout a místo toho jsem se rozhodl, že to udělám trošku zajímavější. Takže jsem se na něj vyloženě lepil a tlačil do něj, jako by se nechumelilo. Frajer statečně odolával, ale nakonec mému tlaku podlehl a stáhl se a já slavil svoje triumfální vítězství B-)
Pak mě ovšem napadlo... co když to byl gay? A já se na něj tak lepil.
Připadám si teď hrozně... nečistý :(
Poučení pro příště: Musím si sedat vedle ženských. Tam ten kontakt nebude vůůůbec nepříjemný a když to bude lesbička, tak to taky vadit nebude.
 

Dál jsem pak v práci měl menší konflikt s jedním inženýrem... kterýho tam vážně každej nesnáší :D Vedeme spolu takovou menší válku. Já měl vždycky za to, že se s každým člověkem dá v klidu domluvit, ale tenhle člověk mě přesvědčil o opaku. Ten člověk je fakt neskutečný hovado.
Ale rozčilovat se kvůli němu nebudu, spíš si z něho budu dělat srandu xD Kurnik, jak já doufám, že se dostanu na tu VŠ, pak by to bylo úplně dokonalý a mohl bych si z něj utahovat s vědomím, že tam už za tři měsíce stejně nebudu XD
No, uvidíme.
 

Co ještě? Někdy v úterý mi ráno v 9 zvonil mobil. Neznámé číslo. Protože byl následující rozhovor krátký, můžu vám ho celkem věrně přepsat:

Volající: Dobrý den, tady *její jméno* ze společnosti T-mobile, vyhrál jste balíček služeb, který vám umožní volat na 5 telefonních čísel ze sítě T-mobile zdarma, udělala jsem vám radost? (ta ženská zněla tak, jako by to četla z papíru a nebyla si tím zrovna moc jistá)
Já: No to ano (ze slušnosti jsem lhal), ale já jsem teď v práci a nemám čas (to byla pravda).
Ona: Ani dvě minutky nemáte?
Já: (to určitě...) Ne, fakt ne...
Ona: Ale navíc byste získal i nový mobil zdarma.
Já: Já nepotřebuju další mobil, už jeden mám, ale děkuju za nabídku, naschledanou...

Ještě jsem slyšel, jak se snaží do telefonu protestovat, ale já se už rozloučil, tak jsem to típl. A bylo :D Bohužel už jsem psal stařešinům několik výpovědí z těhle "výhodných" nabídek, takže mě už jenom těžko ulověj.
Vždycky se ale snažím být na tyhle lidi milej, protože to musí být fakt debilní práce volat lidem a něco jim takhle nabízet O_o

Tak a teď přijde to nejdůležitější: včera jsem ještě byl venku s Kámoškou (nenápadné mrknutí na Waloumka)... a měl bych k tomu několik poznámek. Za prvé to je asi jediná osoba opačného pohlaví, kterou znám, se kterou se dá opravdu mluvit . Tzn. chápe moje narážky a nemusím se bát, že bych jí něčím urazil, páč ví, že si dělám srandu.
Takový komunikativní souznění, abych tak řekl.
Není zkrátka jako ty ostatní, i když to zní hrozně klišoidně. Aye, už jsem si vzpomněl, proč jsem kdysi... *zamyšlený pohled do dáli*
Za druhé jsem zjistil něco z její minulosti, co mi dodalo nový pohled na minulost moji spolu s tím, že se klidně můžou stát i ty věci, o kterých jste přesvědčeni, že se nikdy nestanou. Což mi trochu dodává naději, ale na druhou stranu je to i trochu děsivý O_o
Za třetí jsem si v praxi ověřil to, jak je důležitý, když máte někoho, s kým si můžete opravdu promluvit. Ona je fakt komplikovaná osobnost, komplikovanější než většina ženských a komplikovanější než já, a to je vážně co říct. Já jsem komplikovanej ve své jednoduchosti a přímočarosti (tzn. mám jen jeden cíl), kdežto ona je komplikovaná díky své nerozhodnosti (má víc cílů a tužeb, z nichž některé si protiřečí; jinak by se dalo použít i okřídlené- neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nezíská). Tudíž to taky nemá zrovna jednoduchý (ale koneckonců, kdo z nás to vlastně má jednoduchý, žejo)
Za čtvrté mě to donutilo uvažovat o tom, co by kdyby. Já si prostě nemůžu pomoct.

Oheň se opět rozhořel. Už zase.

Aneb Starý známý pocit. Ale už nejsem nemocný.
Z toho vyplývá jedna jediná věc... večer si s Lucinkou pořádně zařádíme. Brácha bude pryč, takže budeme mít celý pokoj jen a jen pro sebe a bude to... velký.
B-)