"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

lvice: Nikdy! Neumím si to vůbec představit. Na jednu stranu si dovedu představit, že samotný akt může být za takových podmínek zábavnější a více vzrušující, protože se vůbec neznáte a můžete ze sebe udělat koho chcete a chovat se jak chcete. Mě ale děsí to, že si vezmu k sobě někoho, koho neznám. Nevím, co mi provede. Může využít své síly a dělat si se mnou co chce a jak se ho pak budu zbavovat? A nedejbože jít k němu do neznáma. Zde vyvstává další problém. Spát se má jen s těmi, co mají doma aspoň pár knih. A jak zjistit, že dotyčný má doma knihy, když si ho nejdřív pozvu k sobě? Ale k němu jít nechci - nemám tam věci (odličovač, kartáček, žehličku na vlasy...). Pomooc! Toto je na samostatný článek.