"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

tesknící modrá: Negeneralizovat! Každá ženská, kterou potkáš, je unikát. A zdá-li se ti snad v deseti rysech naprosto stejná jako všechny předchozí, je to jen nástraha osudu, aby tě zmátl a nechal tě přehlédnout rys jedenáctý, naprosto odlišný od všeho, s čím ses kdy setkal. (Čísla pro ilustraci zvolena náhodně.)

Dovolím si rozšířit diskutující vzorek a nahlásit svůj postoj, a to sice že pláč sám o sobě není ani pro, ani proti - jde o kontext a důvod, proč chlap brečí. Z čehož asi vyplývá, že brekot samotný, coby fyziologický projev, mi nepřipadá u muže nijak ponižující. Snad, abych byla naprosto upřímná, trochu nezvyklý. Ale určitě ne degradující.
Jo, a taky bych si troufla tvrdit, že takový ty mladší "ženský" (na střední a těsně po ní) letí na neplačící tvrďáky mnohem víc než jiné skupiny populace, takže se nejspíš můžeš těšit (či hrozit), že jak budeš stárnout, bude tvá případná citlivost pro lidské samice ekvivalentního věku čím dál tím víc lákavá.